Antonín Kábele - náruživý umělec

14.06.2009 18:08

Antonín Kábele – atletický veterán, všestranný sportovec a náruživý umělec

O jednu setinu sekundy zaostal za bronzovou medailí na mistrovství světa atletických veteránů ve francouzském Bordeaux. Pětašedesátiletý rodák z Vršovic Antonín Kábele se však na letošním šampionátu cenného kovu dočkal, neboť česká štafeta na 4x200 metrů doběhla na třetím místě. Kábele není jen zdatným atletem, ale také všestranným sportovcem, spisovatelem, malířem, fotografem a příležitostným psychologem. S mužem tisíců zájmů jsme hovořili na atletickém stadionu v Edenu, kde je často k vidění při tréninku.

Atletům - veteránům se přepočítávají body podle věku, takže šance na konečný výsledek je pro všechny stejná. Kábele se zaměřuje na všechny sprinterské tratě, ale občas si zkusí i delší tratě. „Na letošním halovém mezinárodním mistrovství České republiky jsem v závodě na 60 metrů získal 626 bodů, což byl nejhodnotnější výkon celého šampionátu,“ pochlubil se závodník, který má z domácích celou řadu medailí a je také držitelem dvaceti českých rekordů. Sto metrů dokáže v pětašedesáti letech zaběhnout za 12, 73 metrů, šedesát metrů v hale zvládne s přehledem pod osm vteřin. Na letošním mistrovství světa v Bordeaux zaběhl v závodě na 60 metrů čas 8,53 sekundy, což byl výkon o setinu sekundy horší, než stačil na bronz. Spolu s Vonáškem, Bucharem a Matznerem však získal bronz ze štafety. „Normálně jsem finišmanem, ale potřebovali jsme závod dobře rozběhnout a tak jsem šel na první úsek,“ podotkl Kábele. S atletikou začal v patnácti letech, ale bohužel musel po dvou letech s aktivní kariérou skončil, neboť měl vleklé problémy se svaly. Po pěti letech se na atletické ovály vrátil. „Běhal jsem stovku za 10,6 sekundy. Je zajímavé, že jsem jako dorostenec běhal stejné časy jako nyní,“ prozradil Kábele, který atletiku pověsil na hřebík ve třiceti letech. Tehdy si myslel, že definitivně. „Dělal jsem házenkářského trenéra na Zahradním městě a později i atletického kouče na Slavii. Jednou se mě jedna kolegyně zeptala, proč se nezúčastňuji veteránských soutěží. Jel jsem tedy na mistrovství republiky v roce 1992 a bez velkého tréninku vyhrál svoji kategorii v závodě na 100 metrů,“ vzpomínal Kábele. Od té doby si bez veteránských soutěží nedovede svůj život představit. „Běhám rád s mladými, a to i závody,“ podotkl veterán, který nosí silné dioptrické brýle, ale naštěstí je v závodě nepotřebuje, protože má problémy pouze „na blízko“. Atletický trénink absolvuje téměř denně, pouze před závody si naordinuje malé volno. „Jindy ale zase trénuji dvoufázově,“ řekl Kábele, který má časté zdravotní problémy, naposledy se jednalo o koleno. „Mám na zranění recept. Prostě to chce pohyb. Běhám i s natrženým svalem do únosnosti bolesti,“ vysvětlil Kábele pro mnohé jistě neuvěřitelnou „terapii“. Okolí se prý diví, jeho lékař ho obdivuje. Díky atletice závodník navštívil celou řadu zemí, nejdále byl v Jižní Africe. Pořekadlo o jablku, které nepadne daleko od stromu platí i v případě jeho syna, který se rovněž věnuje atletice. Stal se i dorosteneckým mistrem republiky v trojskoku. Kábele má široké pole zájmů a je znám i v uměleckých kruzích. Při pobytu na horách se seznámil se zajímavou ženou, o které napsal knihu „Tajemný svět Karmelitek.“ Jeho fotografie mají hloubku i něhu a je velmi ceněn i jako psycholog.amatér. „Říkají mi, že rozumím lidem. Tak jim pomáhám v jejich strastech,“ dodal Antonín Kábele.

Autor: Antonín Ebr Foto Petr Křížek